Zlý sen. Pořád si říkám, že to není pravda. Jenže je. Goliášek zemřel. Jeho stav se kolem šesté velice zhoršil. Infúze mu zabraly, kyslík také. Byl mnohem lepší a během chvíle kolaps. Nebudeme vám popisovat, stačí, že já sotva dýchám. Nikdo jsme toto nečekali. Paní doktorka Zuzka udělala pitvu, odebrala vzorky a zašle. Ať víme.
Goliášek k nám přišel s bráchou Davídkem 2.9.2023, byl pořádný pupík a hned dostal naordinovanou odtučňovací kúru. Rád nebyl. Často se vztekal, jídlo kradl. A dělal psí kusy, ale podařilo se nám zhubnout. Měl hodně nemocné srdíčko, tak to bylo jen k jeho dobru. Stabilizoval se a byl úplně cajk. Miloval sluníčko a teploučko. Takže v létě od rána na lehátku a teď v zimě u krbu s pupíkem nahoru. To byly jeho nejčastější polohy. Nohy nahoru, úsměv. A jedním očkem pozoroval cvrkot. Byl nesmírně dobrý a hodný, byl svůj, hrdý pan pes. U léků byl vždy jako první. Stál mi pod nohami, jeho dlouhý čumák nahoru a jemně mě do kolena ťukal - jsem tady. Jako hodinky. Ráno, večer. Vždy ten dupot...běžel, jak se těšil na léky. Dostal tabletky a šel si lehnout. Takový rituál. Jídlo slupl za vteřinu.
Když včera večer nepřišel na léky, tak už jsem věděla, že je něco divné. Hned ráno frčel a ....
Ještě ráno jsem se paní doktorky ptala, zda bude ok, že prý chce lovit kočku, bude cajk....a pak pár hodin a cajk to sakra není.
Goliášek teď už září v Souhvězdí JVN. Včera jsem v jedné mé odpovědi psala, že žijeme tak, jako by den byl ten poslední...nikdy nikdo nevíme, kdy nám ten plamínek života zhasne, zavane vítr a je konec.
Goliášku, děkujeme za společný čas. Kéž to Davídek bez tebe zvládne.
Děkujeme vám všem za podporu.