Vážíme si dostatečně života? Žijeme naplno? Nemrháme časem a neřešíme hlouposti? Otázky, které si často kladu. ELIÁŠEK ke mně přišel 12.8.2020, jeho stav byl šílený, měl v sobě 5 litrů vody, nechodil, dlouho trpěl zavřený v garáži. Bez lásky, péče. První týdny bylo vše náročné, ale ELIÁŠEK byl nesmírný bojovník. Naučil se znovu chodit, malé krůčky, pak větší a pak cupital jak švihák lázeňský. Dokonce si hrával na schovku. Měl vždy radost, když jsem ho dala na zahradu a odešla na pár minut a on se mohl schovat, já pak celá pojančená, kde je! A on kuk z nějaké květiny, úsměv od ucha k uchu a jeho pohled, ha, jsem tě dostal! Mám štěstí na pejsky s obrovskou duší, zasáhnou tu moji tak moc, že jsme jak spojeni k sobě a vždy víme. Nezapomenu jeho pohled, jak čekal na léky, jak vždy málem slupl i lžičku. Poslední týdny byly hodně náročné. Opakované selhání ledvin, hospitalizace, pak náročná domácí péče, cvičení. ELIÁŠEK i přesto zůstal veselý a doma vždy něco vyvedl, přišel k misce s vodou a šup do ní. Odchází mi moji nejbližší. Kus srdce, duše. Bylo by mu 19 roků. A u mě žil v lásce přes rok. A ten čas je nezapomenutelný. Určitě pro každého, kdo ho potkal. Eliášku, děkuji ti za vše. Tvá hvězda bude ode dneška zářit v souhvězdí JVN. Děkuji vám všem, že jsme mu mohli ukázat, že jsou i dobří lidé a poznal lásku. ❤❤❤Eliášku....