Všichni jsme věřili v zázrak.
Rozloučíme se s Ferďáskem slovy jeho nejmilovanější Marcelky, pro kterou žil a se kterou podnikal všechny výlety. Marcelko, děkujeme ti za vše. Díky tobě poznal svět.
Marcelka: " Milovník dlouhých objevných procházek, velký kámoš kočiček a kačenek, závodník formule JVN, přeborník ve vyhrabávání myšiček, veliký mazel a miláček….náš pyžamáček Ferďásek.
Už se nevydáš na žádnou další procházku, na kterou jsi se vždy tolik moc těšil - vydal jsi se dnes na cestu poslední - přes duhový most za dalšími kamarády rafánky až do souhvězdí JVN…..
Už nebudeš drandit ve vozíčku cestou necestou přes pole, lesy a louky, jak jsi to měl tolik rád, s úsměvem od ucha k uchu, dokonale šťastný…. nebudeš nadšeně objevovat na každé procházce vždy něco nového zajímavého, ty už teď běháš tam nahoře po jiných pláních…..
Ani se nebudeš dál zdravit s kamarády pejsky i kočičkami, které jsi na svých cestách potkával, a ke kterým jsi byl tak přátelský a něžný, navzdory tvé stafordí povaze, která ti kolovala v krvi a která spolu s tím vším zlým, čím jsi si v životě prošel, než jsi se dostal do JVN, způsobovala i tvé náhlé zkraty ve smečce, kdy stačil nějaký rušivý podnět, jako zvonek pošťáka a tobě to v mozečku přeplo a začal jsi kolem sebe kousat, jakoby jsi chtěl zahnat vše to špatné, co tě v životě potkalo…
Díky lásce, péči a klidnému zázemí, které jsi mohl mít jen sám pro sebe a přesto být dál v kontaktu s ostatními pejsky, i tyto běsy ze tvé dušičky postupně zmizely, a tak se z nepředvídatelného poďěsa stal velký kámoš dokonce i kočiček, ke kterým jsi byl tak pozorný a něžný, stejně jako ke svým lidem, které jsi zahrnoval obrovskou láskou, něhou a vděčností…
Do JVN jsi se dostal před téměř pěti lety až ze Šumavy ochrnutý, podvyživený, kost a kůže, nemocný, celý bolavý a se spoustou ran na těle i dušičce, které se časem podařilo zahojit tak, že jsi si mohl nový život užívat plnými doušky. Bylo ti tehdy asi deset let a tak už jsi namísto dovádění s pyžamáčky s nimi raději jen tak polehával na sluníčku na zahradě a sledoval dění kolem, raději jsi aportoval míčky, hledal v trávě myšičky a vychutnával si dlouhé objevitelské výlety. Dal jsi se tak krásně dohromady a během těch téměř pěti let, co jsi si užíval života v JVN jsi neměl žádné vážnější zdravotní potíže. Srdíčko jako zvon, ani jsi netrpěl na infekce močáku, jak to často u pyžamáčků bývá, bral jsi jen doplňky, byl jsi ve výborné kondici. Až nedávno trochu horší jaterní výsledky- dostal jsi jaterní dietu, kterou jsi baštil se stejnou vervou a chutí jako vždy a se stejnou chutí jsi si dál užíval každičký okamžik života.
Minulý týden preventivní prohlídka odhalila náhodou útvar na slezině. Nebylo na tobě nic znát, jen pár dnů jsi už na procházkách neběhal tak jako vždy, chodil jsi více s námahou- chtěli jsme řešit injekcemi Librelly pro tvé přeci jen již starší klouby. Plánovaná rutinní operace sleziny, na kterou jsi byl ve skvělé kondici a večer jsi měl být zase doma….a pak přišel ten šok…..při operaci vyšlo najevo, že nádory byly i na játrech….komplikovaná operace….dostal jsi naději….paní doktorka Zuzka se pokusila o nemožné a už se zdálo, že to zvládneš…. Játra však byla oslabená víc než se zdálo a tak jsi tiše ráno odešel….Do poslední chvíle jsi si užíval naplno života a nebyl sebemenší náznak, že by to s tebou mohlo být tak vážné….do poslední chvíle jsi si naplno vychutnával a užíval těch téměř pět let nového života v JVN a rozdával kolem sebe spoustu radosti, štěstí a úsměvů….píšu a přes slzy nevidím...Moc ti Ferďásku za ten krásný čas, který jsme spolu mohli tolik šťastní prožít, děkujeme….Z našich srdcí nezmizíš nikdy….pozdravuj tam nahoře... v souhvězdí JVN budeš ode dneška zářit jako další jasná hvězdička…